Dnešek 9. září 2009 se zapíše pro mnohé z nás jako svátek.. Ale nikdo z vás si asi nedokáže představit, jak moc si tenhle den bude pamatovat naše gegitka32 a veřte tomu nebo ne, ale i já sám (TScarry) Protože tohle je pro mě samotného jeden z nejšťastnějších dní v živote.. Ale jak jsem už psal, mé pocity jsou asi nic proti pocitům naší Renatky..

Tato užásná osoba se s rakovinou začala prát 27.08.2009 kdy se dozvěděla, že má nádor na ledvině.. Byli dny kdy jsme oba i její celá rodina probrečeli nejednu noc, ale nikdy jsme nepřestali věřit, že se z toho dostane a budeme moci být spolu oba v pořádku a bezestrachu z dalšího dne.. (Foto: gegitka32)

Ve dnech mezi 07.09.2009 a 09.09.2009 prožívala asi ty nejhorší dny v boji s touhle zákeřnou nemocí, dáli se tak rakovina nazvat.. 07.09.2009 byla Renča na odběrech vzorků tkáně z ledviny kde nádor byl.. 08.09.2009 si prošla jeden z nejhorších dní v životě kdy okusila to co doufám zažije co nejmenší počet z lidí co si tím neprošli, podstoupila chemoterapii která díky bohu byla úspěšná a zahnala tohle svinstvo tam odkud se nevrátí.. avšak asi nejhorší den byl právě ten poslední, středa 09.09.2009 kdy jsme všichni jen tiše seděli a odpočítávali minuty kdy dojdou výsledky.. Ty pocity jsou nepředstavitelné po tom co se dozvíte, že jste naprosto v pořádku, že je čas aby z vás padl ten nejtěší kámen co jste kdy v srdci nosily.. O pocitech takovýho rozsahu může mluvit snad jen samotná gegitka32, ale za sebe můžu říct jen jedno.. Nepamatuju si den, kdy bych byl šťastnější.. Mnozí by řekli že by to měl být spíš den, kdy jsem tuhle osobu poznal, nebo den, kdy jsme byli spolu poprvé, ale ne.. Vážně je to právě dnes 09.09.2009 kdy mám největší chuť slavit..

Asi si z vás hodně lidí položí otázku, jestli je normální, že tu píšu o trápení někoho mě velice blýzkého.. Schrnu to a řeknu to stručně.. Znám gegitku32 řekl bych dobře a ona je právě tip člověka, který by tohle věřím udělal sám a to z jednoho důvodu.. má Ryzí srdce.. Věřím, že tenhle článek na tomhle webu nejednou někomu pomůže v boji s touhle chorobou, protože i podle mě, nejdůležitější je nevzdávat se, bojovat o svůj život a hlavně se neuzavírat do sebe, ale mluvit o tom všem.. ikdyž to končí stejně jako začína slzami..

Miluju tě miláčku a jsem moc rád, že je to všechno za námi.. snad se za tenhle článek nezlobíš, ale myslím že ne, když jsi mi ho odsouhlasila =)..

TScarry

Bojujte jak jen to půjde!.. Nevzdávejte se ani kdyby jste už dál nemohli!.. Mluvte o rakovině, protože zasahuje do životů nejednoho z nás!..